Máte čas na knihy?
Jak často si uděláte čas na knihu? A kolik knih přečtete týdně, měsíčně, ročně, a počítáte to vůbec?
Rádi knihy nakupujete, ale nestíháte je číst? Ztrácíte se v té hromadě nepřečtených titulů a nechápete, kde ostatní berou na čtení tolik času?
Chcete být správná knihomolka/správný knihomol, ale na ten nízký komínek knih, který se vám podařilo během roku přelouskat, se stydíte i jen podívat, natož se s ním pochlubit?
Čtení není soutěž, na jejímž konci by na vás čekal zlatý pohár za nejproduktivnějšího čtenáře roku. I když to sice nezní špatně, ale přiznejme si, kolik z nás rádoby vášnivých čtenářů opravdu může celý den ležet pod knihou a předstírat neviditelnost?
Rozhodně ne my, co máme děti. A věřte mi, zkoušela jsem už všechno – zalézt si pod peřinu s nakažlivým virem, schovat se pod hromadou bublinek v horké vaně, zamknout se na dva západy na záchodě, ale nepomohlo nic. Ti moji puberťáci jsou jako dva stopaři, všude mě vyčmuchají, a pak začnou volat to své neúnavné: „Mamíííí…“
A když se k nim ještě přidá náš pes, který sice nevolá, ale pro změnu tklivě vyje pod schody a nechápe, proč mu zrovna teď panička nemůže házet balónek, zdají se pak být všechny pokusy o zneviditelnění zcela marné.
Takže co z toho všeho vyplývá? Že najít si nerušený čas na knihu je asi tak stejně těžké, jako když se rozhodnete začít s dietou na Štědrý den – odhodlání vám sice nechybí, ale všudypřítomní pokušitelé vám nepřestanou strkat cukroví až pod nos.
Zdá se tedy, že přečíst jednu knížku může být kolikrát běh na dlouhou trať. Ale to nevadí, běžet pomalu se dá i ve dvou, ve třech… A společně se můžeme kochat okolními krásami. Jinými slovy, můžeme se navzájem podporovat a motivovat.
Navíc oproti rychlému čtenáři máme nejednu výhodu – děj nosíme v hlavě delší dobu a během zdlouhavého čtení doslova srůstáme s příběhem a s jeho hlavními postavami. Proto se nám knižní svět daleko hůře opouští a po dočtení máme téměř vždy neodbytný pocit, jako bychom společně s odloženou knihou ztratili půlku rodiny.
Je to na jednu stranu sice smutný fakt, ale na druhou stranu je to úděl, který neseme rádi, a s každou další knihou odhodlaně a s nadšením prožíváme ty samé pocity, a tak se to opakuje pořád dokola. A víte, proč nám to nevadí? Protože čteme s láskou.
Moje poselství tedy zní: Čtěte tolik a tak často, jak je vám libo! Láska ke knihám se totiž neměří na kvantitu, nýbrž na vytrvalost, hloubku prožitku a sílu radosti ze samotného čtení.
Děkuji, že jste si našli čas navštívit tento blog a zbylo vám ho dost i na přečtení mých myšlenek.
Barbi
P.S. Knihy, které jsem tento rok stihla přečíst a sepsat k nim recenze, naleznete v sekci PŘEČTENO.