ŠEPOT Z LESA – Kateřina Surmanová

Anotace:

Před dvaceti lety v hlubokých lesích Orlických hor beze stopy zmizel jeho nejlepší kamarád. Teď se investigativní novinář Petr vrací do rodné vesnice, aby se vyrovnal s rozvodem a dal dohromady dům, který zdědil po matce. Z hlubin minulosti se vynořují nejen staří známí, ale i děsivé vzpomínky. Navíc zjistí, že kamarád nebyl ani zdaleka jediným, kdo se v okolí ztratil. Začne na vlastní pěst pátrat po tom, kdo – nebo co – za zmizeními stojí. A stopy, jež nachází, ho pomalu vedou do míst, jaká si nedokázal představit ani v nejhorších nočních můrách…

Moje recenze:

Námět příběhu mě docela lákal, jelikož mám ráda tajemno a takový ten mrazivý pocit, při kterém se mi vždy zježí chloupky na zátylku. Od knihy jsem však čekala jiný směr, než který mi autorka nabídla. Přesto jsem ho přijala s pokorou, plna vzrušení (občas i rozrušení) a odhodlání pročíst se až do samého konce.

Vyprávění začíná ve chvíli, kdy se investigativní novinář Petr Valeš vrací zpět do své rodné vesnice v orlickém podhůří. Pomalu se zabydluje v domě po své matce a navazuje nová i stará přátelství.

Bohužel nad zdánlivou vesnickou idylkou se vznáší temný mrak, protože se v nepravidelných intervalech z okolí ztrácejí děti, mezi něž patří i Vojta, Petrův kamarád z dětství. Právě jeho tehdejší zmizení bylo hlavním důvodem Petrova úprku do Prahy. Chtěl vše vymazat a zapomenout. Jeho návrat do rodné Třebovice však způsobí, že se staré rány začnou postupně otvírat a Petr zjistí, že před pravdou neuteče, naopak je nucen jít jí naproti. Tajemné volání dávno ztraceného kamaráda přinutí Petra rozlousknout záhadu mizejících dětí a konat tak, aby i on sám nepřišel k úhoně nebo o zdravý rozum.

Hned na začátku čtení mi problesklo myslí, že autorka zaručeně musí být novinářka, což jsem si posléze ověřila i na zadní obálce knihy. Volba slov, skladba vět, nepřeberná slovní zásoba, úžasné slovní obraty, a především velmi originální přirovnání. Na stejnou nebo alespoň podobnou formu vyprávění v knihách většinou nenarážím. Snad je to tím, že čtu převážně historické romány, a to hlavně od zahraničních autorů.

ŠEPOT Z LESA je ponurý thriller s hororovými prvky, plný temných zákoutí, děsivých okének a pomalu se otvírajících dveří vedoucích do chřtánu hrůzu nahánějících mysterií.

Živí ani mrtví nenajdou svůj klid, dokud se zlo neodčiní a dokud se les zase neuzdraví.

Od knihy nečekejte klasickou duchařinu, ale spíše vhled do staroslovanské mytologie. Vyprávění vás přenese do světa pověr, tradic a pohanských rituálů. Do míst, kde lišky dávají dobrou noc a kde hory vládnou nad lidmi.

Knihu mohu vřele doporučit všem, kteří nejsou citliví na smrt dětí, případně zvířecí obětiny. Já zrovna tato témata většinou vědomě nevyhledávám.

Také tamní obyčeje, masopustní maškary a zvířecí převleky mi byly docela proti srsti. Právě z tohoto důvodu ubírám půlku hvězdičky.

Jinak se mi kniha moc líbila, byla napínavá, ale závěr mi nezodpověděl všechny moje otázky a klidně bych uvítala pokračování.