Kdo jsem

Ahoj,

jmenuji se Barbi a jsem knihomolka.

Knihy mám ráda od dětství. Moje malá knihovnička byla tehdy plná klasických, často ponurých pohádek od Boženy Němcové, K. J. Erbena nebo H. Ch. Andersena, ale i moderních Disneyovek s nádhernými barevnými ilustracemi. Přečetla jsem snad všechno, co jsem doma měla, a nebála jsem se ani Kytice – po večerech jsem u babičky v kuchyni nahlas předčítala Polednici nebo Vodníka.

Asi ve čtrnácti jsem poprvé opravdu uviděla máminu knihovnu. Řekla jsem, že bych si chtěla zkusit přečíst něco z jejích knih, a mamka mi podala dívčí románek Kopretiny pro zámeckou paní. Dodnes si pamatuji, jak moc jsem se do příběhu ponořila. Už nebylo úniku. Tahle knížka byla moje první láska.

Když jsem později dočetla všechny dívčí romány, které doma byly, rozhodla jsem se zkusit něco jiného. Sáhla jsem po autobiografickém románu francouzského spisovatele Henriho Charrière Motýlek. Tenhle strhující příběh se stal mojí druhou láskou.

A pak přišel Alexandre Dumas a jeho Tři mušketýři. V tu chvíli jsem prozřela. Zamilovala jsem si nejen samotného Dumase, ale historické romány obecně – ať už vycházely ze skutečných událostí, nebo byly čistě smyšlené. Hrabě Monte Christo, Paměti lékařovy, Robin Hood, Černý tulipán… miluju je dodnes.

Na střední škole jsem často chodila do místní knihovny a historické romány byly jasná volba. Stala jsem se členkou Knižního klubu a od té doby jedu v knihách naplno – a už není cesty zpět.

Čtu, jak to jde a jak čas dovolí. Někdy pomaleji, jindy rychleji, ale knihy jsou mojí životní láskou. A to se nezmění.