ŠEPOT VZDÁLENÝCH CHVIL – Kate Morton

Anotace:

Edie Burchillová si se svojí matkou nikdy nebyly moc blízké, když však maminka dostane nečekaný dopis, vydává se Edie do Milderhurst Castle, vznosného, ale chátrajícího sídla, kde žijí neprovdané sestry Blytheovy. S nimi a s jejich stárnoucím otcem zde před padesáti lety během druhé světové války Ediina matka strávila po evakuaci z Londýna část dětství. Starší sestry Blytheovy jsou dvojčata a většinu svého života zasvětily péči o nejmladší sestru Juniper, která se nikdy nevzpamatovala z psychického šoku, který utrpěla v roce 1941, kdy ji opustil snoubenec. Eddie pomalu začíná rozplétat matčinu minulost, v kamenných zdech Milderhurstu se však skrývají ještě mnohem větší tajemství… Co všechno se vlastně před oním půlstoletím stalo?

Moje recenze:

Šepot vzdálených chvil je příběhem tří sester Blythových, které žijí na zámku Milderhurst. Každá z nich má své touhy a sny, které jsou buď zoufale nenaplněné nebo až děsivě skutečné.

Eddie se nedokáže vypořádat s chladným odstupem své matky a ani odhalit příčinu matčina vnitřního smutku a uzavřenosti. Když se však díky tajemnému dopisu ocitne na zámku Milderhurst, kde matka před padesáti lety během druhé světové války našla své útočiště, a kde dosud žijí tři záhadné staré dámy, její zvědavost zasekne drápky a nehodlá se jen tak pustit. Eddie ví, že setkání se sestrami Blythovými je cestou, jak zjistit o vlastní matce víc informací, a navíc podvědomě cítí, že zdi zámku i samotné sestry ukrývají nejedno děsivé tajemství.

Děj je rozvláčný a příběh se před čtenářem rozprostírá úzkostně pomalu.

To, co mě nejvíce zajímalo, jsem se dozvěděla až z posledních několika stránek, kniha tedy vyžaduje především trpělivost.

Kate Morton má osobitý styl psaní. Dokáže čtenáře u knihy udržet právě tím, že do svého příběhu ukryje tajemství, které jen zdánlivě nastíní, přesto vy jaksi intuitivně víte, že je pro celkový děj velmi důležité, a tak neúnavně čtete dál a dál a s každou otočenou stránkou čekáte, že už tu záhadu konečně rozluštíte, ale ono stále nic. Takto se postupně dopracujete až na samý konec knihy, kde s jazykem na vestě po vyčerpávajícím čtecím maratonu, s očima vykulenýma očekáváním a se sžírajícím pocitem marnosti se konečně dozvídáte celou pravdu.

Jednoduše řečeno, přečíst tuto knihu mi dalo opravdu zabrat.

Příběh sester Blytheových je skličující, pochmurný a opravdu velmi smutný.

Autorka během psaní občas skáče v ději, a to bez jasného upozornění, nebo nečekaně změní formu vyprávění, avšak dá se na to přivyknout. Vlastně toto nahodilé přeskakování udržuje čtenářovu mysl bdělou.

Při čtení se sice občas můžete nudit (na vině budou zdlouhavější popisy), ale z toho pro změnu budete samou zvědavostí hltat stránku za stránkou.

Co mě na čtení bavilo úplně nejvíc, byl úryvek z Pravdivého příběhu o Bahnivci, kterým kniha začíná. Bylo mi až líto, že děj nepokračoval v podobném duchu. Ale to by pak šlo o úplně jiný literární žánr.

Společenský román Šepot vzdálených chvil hodnotím jako ideální dovolenkovou četbu, jelikož se dá u něj v klidu jíst, spát, meditovat i milovat.