TEMNÝ VZOREC – Andrew Mayne

Anotace:

Doktor Theo Cray je proslulý tím, že za použití matematických metod dokáže vypátrat sériové vrahy. Jenže pak je vystaven působení patogenu ovlivňujícímu mozkovou činnost a vědomí, že má v těle virus, který z něj samotného může udělat zabijáka, mu zničí pověst i vyšetřování a on začne pochybovat o vlastní příčetnosti. Aby zachránil nevinné životy i sám sebe, sleduje Cray každé nové vodítko v případu vyšinuté zdravotní sestry, přestože pomalu ztrácí kontakt s realitou. Pokud má však dopadnout chameleonskou vražedkyni, musí čelit vlastní temné stránce, protože pouze v nebezpečných stínech najde to, co se snaží ulovit. A pro Craye je výprava nezaložená na výpočtech, ale pouze na intuici, tím nejděsivějším podnikem v jeho životě…

Moje recenze:

Děj této knihy mi připadal rozvláčnější než předchozí díly. Jako by Theo Cray pomalu ztrácel dech. Místy byly hluché pasáže, kdy se vedly takové ty profesorovy typické vědecké řeči, kterým z nás čtenářů rozumí jen vyvolení.

Téma příběhu nebylo ničím výjimečné ani překvapivé.

Začátek knihy byl pro mě zcela zavádějící, akce s dronem je jen úvodní oklika, od které pak šmahem přeskočíme k hlavní dějové lince. Tentokrát se zaměříme na podezřelá úmrtí dětských pacientů v jedné pofidérní nemocnici. A také hlouběji prozkoumáme profesorovu temnou mysl a blíže specifikujeme jeho strach a výčitky svědomí.

V TEMNÉM VZORCI je na doktorovi Crayovi zřetelně znát únava a utrápenost. Zvolnilo se jeho tempo i zápal pro věc. Tentokrát mi Theo připadal jako sedřený stařík těsně před důchodem. A tak jsem i ráda, že tento díl ze série Naturalista je právě tím posledním a dále už nebudu muset sledovat, jak si Theo samým vyčerpáním sám a zcela dobrovolně lehne do rakve a poslední co udělá bude, že za sebou zaklapne víko. I když v jednu chvíli jsem si myslela, že se tak stane už v tomto díle, a to mě opravdu děsilo.

Vrcholné finále se odehrávalo v jakési mlze. Sice jsem vnímala nějaké hrubé obrysy, ale úplně jsem nedokázala prozřít. Chvíli jsem měla pocit, že Andrew při psaní tohoto thrilleru na něčem frčel, protože to byla „fakt dobrá haluz“.

Naprostý závěr knihy byl nedotažený, jako by Andrewovi během psaní došel inkoust (porouchala se klávesnice) a on si řekl, že to nevadí a nechal to tak.

Je zde znát jasná příprava na další díl, ale já křičím: „Né, Andrew, to ať tě ani nenapadne!“

Takto otevřený závěr mě zklamal a v hlavě mi po něm zůstal leda zmatek. Ale představa, že čtu další díl s utrápeným profesorem, je pro mě ještě depresivnější, a tak se s nedokončeným závěrem ráda smířím.

Nemohu říct, že by mě série Naturalista vůbec nebavila, naopak měla své kouzlo a osobitý náboj. A proto děkuji Andrewovi Maynovi za tento zdlouhavý, vědecký a místy až iluzorní zážitek s profesorem bioinformatiky Theem Creyem.

Říkám mu sbohem a jedu dál.