ČÍSLO 20 – Sam Holland

Anotace:

Další nervydrásající thriller od autorky bestsellerového Kopíráka. Nález mrtvého muže na černé skládce, jehož tělo už stihly napůl ohlodat krysy, je sice drsný, ale detektiv Adam Bishop už si zvykl na ledacos. Když však kousek od oběti objeví nastříkané číslo XII a nedaleko číslo XIV, dojde mu krutá skutečnost: mezi odpadky se tu nejspíš nachází mrtvol víc. Hon na sériového vraha se rozbíhá – a velice brzy se Adama začne dotýkat i osobně. Zná totiž toho, kdo stanovil první číslo – dvacet – a zahájil odpočítávání. Sice ho chytili a uvěznili, ale zdá se, že ani mříže nezabrání tomu, aby bylo jeho hrůzné dílo dokončeno…

Moje recenze:

Na skládce je nalezena lidská mrtvola v úděsném stavu. Není poznat, nakolik se na těle vyřádil vrah a nakolik krysy. Když si kriminalisté všimnou, že je oběť označena římskou číslicí, brzy jim s hrůzou dojde, že nejde o jedinou mrtvolu. Záhy se jejich domněnky potvrdí, když mezi odpadky nacházejí další zohavená těla.

Vyšetřovatel Adam Bishop je fajn chlapík, který má jisté charisma a naštěstí žádné závislosti, což je příjemná změna oproti jiným detektivům. Jediné, s čím si Adam neví rady, je leda jeho fobie a bývalá manželka. Tím se vlastně pomalu dostávám k romantické lince příběhu, díky níž mě tento jinak temný a krvavý thriller ještě víc bavil. Ano, já byla naprosto spokojená.

Jediným průšvihem byla dějová podobnost s psychothrillerem Za zamčenými dveřmi od Freidy McFadden, který jsem přelouskala těsně před Číslem 20. Jáj! Naštěstí jsem knihy četla ve správném pořadí, jelikož podle porovnání roků vydání originálů je jasným „kopírákem“ Sam Holland… (nadsázka 😄)

Tak jak to tedy je?!

Možná obě spisovatelky navštěvovaly stejný kroužek tvůrčího psaní. Nebo je prostě jen políbila tatáž Múza, kdoví.

Každopádně pokud bych tyto dvě zmíněné knihy měla srovnat, Číslo 20 u mě vede. Tento thriller byl pro mě mnohem napínavější a emotivnější, se sympatickými postavami, které jsem si docela snadno oblíbila. Důmyslný, zvrácený a krvavý jen tak akorát, přesto dost na to, aby vám to jemně pohoupalo žaludek, když byste se do příběhu až moc zabrali. Bavilo mě to velmi. Nenudila jsem se. Byla jsem překvapená. Byla jsem pobavená právě tou podobností s Freidinou knihou, ale zklamaná jsem nebyla ani trochu.

Autorce se povedlo překonat svoji kontroverzní prvotinu a všem ukázat, že na psaní krváků talent rozhodně má.