ZTRACENÝ SLIB – Kate Morton

Anotace:

Je červen 1933 a Loeanneth, venkovské sídlo Edevanových, se připravuje na tradiční oslavu letního slunovratu. Šestnáctiletá Alice Edevanová je jako na trní: nejenže vymyslela dokonalou zápletku pro svou detektivku, ale je také až po uši zamilovaná. Jenže než udeří půlnoc a noční oblohu rozzáří ohňostroj, utrpí Edevanovi bolestnou ztrátu, po níž opustí Loeanneth nadobro. O sedmdesát let později je po jednom nepovedeném případu seržantka londýnské policie Sadie Sparrowová poslaná na nucenou dovolenou, a tak odjede ke svému dědečkovi do Cornwallu. Když uprostřed hlubokého lesa narazí na opuštěný dům obklopený zpustlou zahradou a dozví se o malém chlapci, který beze stopy zmizel, probudí se v ní profesní ctižádost. Tou dobou vede Alice Edevanová, nyní stará dáma, život uspořádaný téměř stejně pečlivě jako detektivky, které ji proslavily. Až jednou začne mladá policistka klást otázky o minulosti její rodiny a probudí zpět k životu složitý propletenec tajemství, před nimiž Alice celý život utíkala…

Moje recenze:

Policistka na nucené dovolené Sadie Sparrow se snaží přijít na kloub všem tajemstvím, která provází opuštěné sídlo uprostřed lesa v Cornwallu, které kdysi patřilo zámožné rodině Edevanových.
Alice Edevan je už sice velmi stará dáma, ale to ji nebrání vymýšlet stále nové a nové příběhy. Zavřená v pracovně londýnského domu píše oblíbenou detektivní sérii a dlouhá desetiletí zarputile střeží jedno tíživé tajemství.

Kate Morton jsem už dávno zařadila mezi své nejoblíbenější autorky.

Já její romány prostě žeru!

U každé její knihy mám však ten samý problém: nejdřív se mi do čtení nechce, jelikož dopředu tuším dlouhý spletitý příběh, ale jakmile jednou začnu číst, pak už nemůžu přestat.

Autorka je vynikající vypravěčka. Vždy dokáže z několika dějových vláken usnovat téměř dokonalou pavučinu příběhu. Pokaždé mě ohromně baví uvolňovat smyčku za smyčkou a postupně se tak dobírat začátku konce.

Tento román není výjimkou. Je tvořen tolika uzlíky, že jejich rozmotávání se může někomu jevit příliš zdlouhavé. Pro mě ale nebylo, já byla nadšená tím, že si můžu zase chvíli namáhat mozkové zavity a spolu s hlavní postavou vymýšlet spoustu verzí sedmdesát let starého zločinu.

Závěr románu se sice dal předvídat (a taky že jsem ho předvídala), ale to mi na dobrém pocitu neubralo. Co mě však malinko zamrzelo byl příliš urychlený konec, jakoby dodatečně napasovaný na celý příběh. Jakoby autorka do poslední chvíle sama nevěděla, jak vše skončí, a pak jí to náhle docvaklo. To byl však jen můj subjektivní pocit v dané chvíli, jelikož Kate Morton jistojistě předem přesně věděla, jak se má příběh odvíjet.

Můj celkový dojem z knihy je však skvělý a mohu ji vřele doporučit všem, které od čtení neodradí složitě provázané osudy vícero postav a taky těm, kteří mají rádi romány z rodinného prostředí.