HROBNÍK – Oliver Pötzsch

Anotace:

1893: Augustin Rothmayer pracuje jako hrobník na známém vídeňském ústředním hřbitově. Nevrlý podivín je současně velmi sečtělý a vzdělaný samouk. Ve volných chvílích sepisuje Almanach pro hrobníky. Inspektor Leopold von Herzfeldt ho však připraví o klid. Mladý policista totiž potřebuje odborníka na vše, co souvisí se smrtí. Vyšetřuje brutální vraždy vídeňských služek. Každá z nich byla nemilosrdně probodnuta kůlem. Hrobník ví, že tímto způsobem byli od dávných dob nebožtíci drženi ve svých hrobech, aby neškodili živým. Řádí snad ve Vídni vrah věřící v upíry?

Moje recenze:

Kniha mě zlákala hned po přečtení anotace. Kriminálka ze staré Vídně? Tu jsem si rozhodně musela přečíst!

Leopold von Herzfeldt, mladý vyšetřovatel a bývalý vyšetřující soudce ze Štýrského Hradce, nově nastoupí na místo policejního inspektora u vídeňské policie. Jeho moderní kriminalistické metody, chytráctví a povýšenost noví kolegové zrovna neocení. A když se Leo horlivě vrhne do vyšetřování záhadné vraždy mladé služky v Prátru a začne při ohledávání oběti uplatňovat moderní postupy, a dokonce fotografovat místo činu, okamžitě si z některých přítomných policistů nadělá zaryté nepřátele.

Leo je následně z případu odvolán a poslán k vyšetření incidentu na vídeňský ústřední hřbitov. Zde se setká s místním hrobníkem Augustinem Rothmayerem.

Tito dva pánové se nepotkají zrovna za příjemných okolností, a proto si ani navzájem nepadnou do oka.

Leo se ke starému hrobníkovi nejdříve chová arogantně a opovrhuje jím. Jak sám ale nakonec uzná, Augustin Rothmayer je muž znalý oboru a o mrtvolách ví vše, proto se stane důležitým pomocníkem při pátrání po sériovém vrahovi mladých služek. A díky svým poznatkům přispěje i k vyřešení dalších případů.

Kriminální román, ve kterém pátráme po vrahovi, který se chová jako Jack Rozparovač zkřížený s lovcem upírů.
A do toho postupně odhalujeme tajemství černého plesu a perverzní choutky jeho významných hostů.

Postava Lea mě občas rozčilovala. Jeho povýšené chování vůči pro mě sympatickému hrobníkovi, mi docela pila krev. Ale jeho vzdělanost a osvícenost v metodách moderní kriminalistiky mi naopak imponovala, takže jsem mu nakonec odpustila i tu nevraživost vůči Rothmayerovi.

Právě postava hrobníka se mi líbila nejvíc. Starý bručoun s laskavým srdcem, takové typy mám v románech nejraději.

Julia Wolfová, jako jediná hlavní ženská postava, mi byla taktéž sympatická.

A ocenila jsem i okrajovou romantickou linku.

Co se vraha služek týče, tentokrát jsem ho odhadla asi v polovině knihy.

Při „strhnutí tajuplné masky z černého bálu“ a odhalení jednoho konkrétního nemravy, jsem byla opravdu překvapená, a právě díky tomuto dějovému zvratu jsem nepřišla ani o kýžený moment překvapení.

Úplně nejvíc však na románu chválím podrobný popis postupného zetlení nebožtíka, sepsaného hrobníkem Augustinem Rothmayerem. Tento popis rozkladu těla a jiné detaily ohledně chování mrtvol v hrobě, budu mít ještě dlouho na paměti.

HROBNÍK mě nejvíce bavil na začátku čtení.

Později byly momenty, kdy jsem párkrát ztratila pozornost, ale mohlo to být i jarní únavou, kterou na sobě pociťuji. Avšak námět knihy se mi velmi líbil, a jelikož jde o historickou kriminálku, už z principu musím hodnotit vysoko.

Jednu výtku ke knize tentokrát ale mám. Častěji jsem pozorovala chybějící předložky a zvratná zájmena ve větách. Ale to je jen vada tisku, nikoli příběhu samotného, proto se dá odpusti.

Velmi však chválím mapu staré Vídně otištěnou na přední předsádce knihy.

Kdo má rád nevšední historické kriminální příběhy, ten si při čtení této knihy jistě přijde na své.

Jenom upozorňuji jedince, kteří jsou citlivější na téma „smrt“, že si v této knize autor nebere servítky a o skonu člověka píše bez příkras, jako o zcela běžné součásti života.