SPŘÁDAČI SNŮ – Barbara Erskin

Anotace:

Píše se rok 787 po Kristu. Z rozlehlých síní dávné Mercie vládne tvrdou rukou chladný, ctižádostivý a bezohledně výbojný král Offa. Jeho třem dcerám je souzeno uzavřít sňatky výhodné pro jejich zemi, ale vášnivé srdce nejmladší z nich, Eadburh, patří velšskému princi – muži, kterého si nikdy nemůže vzít a jehož jí rychle a krutě vezmou. Příběh o ztracené lásce, zradě a tajemstvích, která leží pohřbena pod nánosy času a více než tisíc let čekají, až je někdo odhalí. Příběh minulý i soudobý se odehrávají paralelně: některé z postav ze současnosti jako by měly svůj protějšek v dávné minulosti, kam nahlížejí ze začátku 21. století.

Moje recenze:

Toto je první román od Barbary Erskin, který se mi dostal do rukou. Byla jsem velmi zvědavá, co mi autorka nabídne. Jelikož mám velmi ráda tajemné a duchařské příběhy, na knihu jsem se těšila, ale zároveň jsem neměla vysoká očekávání.

O čem příběh vypráví?

Simon je londýnský spisovatel na volné noze, který sepisuje dějiny Anglosasů za doby vlády mocného a děsivého Offy, krále tehdejší Mercie. Aby se mohl na svoji práci lépe soustředit, pronajme si osamělý prázdninový domek na venkově v blízkosti Offova valu. Z jeho klidu ho však vytrhne hlas ze záhrobí – teskné volání neznámé ženy.

Jak se později ukáže, jde o Eadburh, nejmladší dceru krále Offy, která bez ustání volá svého ztraceného milence.

Simon si na pomoc zavolá Beu, ženu kanovníka, která žije v těsné blízkosti katedrály v Herefordu a má s nepokojnými duchy značné zkušenosti. I přes námitky svého zbožného manžela se Bea stává tichým pozorovatelem dvanáct set let starého příběhu nešťastné lásky, bolesti a zrady, a sama se tak ocitá v nebezpečí.

Vše se ještě víc zkomplikuje příjezdem Emmy, Simonovi dcery. Jak se ukáže, dívka je velmi senzitivní a začne se napojovat na toužebné sny nešťastné Eadburh, jejíž zoufalá duše stále nenachází klid.

Myslela jsem si, že když jde o duchařinu, bude mě příběh stoprocentně bavit. Bohužel se tak úplně nestalo.

Historická linka a osud nešťastné, dávno zapomenuté lásky mě zajímal ze všeho nejvíc a byla jsem velmi zvědavá, jak to s Eadburh a jejím milencem dopadne.

Co se týče současné linky příběhu, občas mi vyprávění přišlo malinko přitažené za vlasy. Některé pasáže jsem vnímala jako zdlouhavé a nudné. Sem tam pro mě příběh postrádal věrohodnost, některé postavy byly zbytečné, a o to víc se pak vše šmodrchalo. Například otravná průvodkyně Sandra měla nejspíš čtenáři nahnat strach, ale já bych ji s klidem vyškrtla, protože na ději by to vůbec nic nezměnilo.

Kniha se četla dobře, ale občas mě jednoduše nebavila. Jen díky příběhu nešťastné lásky jsem tento fiktivní román měla chuť dočíst.

Jsem na pochybách, zda zkoušet ještě jiné knihy od Erskinové. Když, tak nejspíš sáhnu po autorčiných starších románech, které mají vesměs všichni čtenáři v oblibě, a proto snad budou sázkou na jistotu.