ZA OLIVOVÝM HÁJEM – Kate Hewitt

Anotace:

Řecko, rok 1942. Domov dvacetileté Sofie se válkou mění k nepoznání. Zatímco se dívka snaží udržet otce a mladší sestru naživu, stává se součástí protinacistického odboje. To s sebou přináší ohromné nebezpečí. Pak ji jednoho dne postaví před důležitý a obtížný úkol, který by mohl být pro odboj klíčový, ale taky by mohl ohrozit její nejbližší… O dvě generace později přijíždí Sofiina vnučka Ava do Řecka. Má zlomené srdce a cítí se neukotvená ve vlastním životě. Ale když dorazí do malé vesničky tyčící se nad třpytivým Jónským mořem, všechno se změní. Ve zchátralém domě, jenž kdysi patřil její babičce, Ava nachází kousky Sofiiny minulosti a postupně se před ní rozvíjí neuvěřitelný příběh.

Moje recenze:

Milý historický román, který sice výrazně nenadchne, ale rozhodně neurazí.

Dvě časové linky.

Období druhé světové války v Řecku. Příběh pojednává o tom, jaký dopad měl válečný konflikt na obyvatele malé řecké vesničky.

Píše se rok 1942 a odbojáři se právě připravují na velkou tajnou akci. Proti svojí vůli je do odboje naverbovaná Sofie, mladá nenápadná žena pracující v krčmě a neúnavně pečující o svého otce a mladší sestru.

V současnosti se Ava, anglická učitelka, vydává na řecký venkov, aby se sama a v klidu vyrovnala s bolestivou osobní ztrátou. Je přesvědčená, že v bývalém domě svojí babičky najde vytoužený duševní klid. A taktéž věří, že se jí zde podaří zjistit pravdu o tom, kým její babička vlastně byla a jaký osud ji a její blízké za války potkal.

Opět mě minulost bavila víc než současnost a postava Sofie mi byla mnohem sympatičtější než postava Avy.

Autorka se při psaní inspirovala skutečnými historickými událostmi, a ty sepsala čtivou a pokud možno citlivou formou.

Láskyplný příběh lidí, kteří prožívají těžké osobní ztráty, ale díky svojí vnitřní síle a odhodlání jsou nakonec schopni odrazit se ode dna.

Kniha mě jemně chytla za srdce. Osudy hlavních postav mě zajímaly a jsem velmi ráda, že vše dopadlo tak, jak mělo. Příběh má i svá bolavá místa, ale i přes tyto smutné pasáže jsem román četla s pozitivním pocitem a očekáváním dobrého konce.