ŽENA PRŮKOPNÍKA Příběh lobotomie – Samantha Greene Woodruff

Anotace:

Od chvíle, kdy její bratr po první světové válce dobrovolně opustil tento svět, má život Ruth Emeraldinové jediný smysl a cíl: pomáhat lidem, kteří trpí duševním onemocněním. Osud jí přivede do cesty charismatického Roberta Aptera, vynikajícího lékaře, který v Americe prosazuje novou, radikální léčebnou metodu: lobotomii.

Ruth se zamiluje, provdá se a odhodlaně stojí při manželovi, v němž vidí génia, který vymyslel zázračný lék. Ze sebevědomého lékaře se ovšem postupem času stává pomýlený megaloman a Ruth už nemůže zavírat oči před děsivou skutečností. Robert operuje jako na běžícím pásu a jeho zákroky mívají často hrozivé následky. Další obětí jeho ambicí se má stát křehká a citlivá matka tří dětí, Margaret Baxterová.

Margaret ani nedokáže vstát z postele, natož pak postarat se o právě narozeného chlapečka. Když jí doktor Apter diagnostikuje poporodní depresi a jako řešení navrhne lobotomii, mladá žena uvěří, že je to její jediná naděje. Před krutým údělem ji může zachránit jedině Ruth.

Moje recenze:

Ruth je zástupkyně ředitele v Emeraldinově nemocnici, kde také potkává svého budoucího manžela Roberta Aptera. Toho s nadšením a zápalem podporuje při hledaní nových a účinných metod léčby psychiatrických pacientů. Po kariérním postupu je Ruth z časových důvodů nucena zcela omezit dosud pravidelný kontakt s pacienty, a tím nevědomky dává volnou ruku Robertovi, který jako samozvaný neurochirurg provádí lobotomii doslova na počkání.

Příběh manželky doktora, který ordinoval svoji novou invazivní metodu léčby na všechny psychické problémy svých pacientů, včetně poporodní deprese, a prezentoval ji jako jediný a nejúčinnější lék, který umožní dlouhodobě nemocnému člověku zdravý a šťastný návrat do běžného života.

Tato léčebná metoda se neblaze podepsala na spoustě pacientů, jelikož i z těch aktivních a rozumně smýšlející jedinců učinila nesamostatné osoby s inteligencí na úrovni malého dítěte.

Když se Ruth po několika letech začne konečně blíže zajímat o Robertovu práci a pustí se do přezkoumání skutečných výsledků lobotomie, je vyděšená, k jakým závěrům se její šetření ubírá. Osobní návštěva pacientů po lobotomii ji definitivně přesvědčí o tom, že je nutné Roberta co nejrychleji zastavit.

Dějem prolíná ještě případ Margaret, trojnásobné maminky, na kterou je toho po třetím porodu víc než dost a přestává zvládat svoje každodenní povinnosti včetně péče o své děti. Pomalu se propadá do hlubin deprese a zdá se, že jediný, kdo ji může pomoci je doktor Apter.

Fiktivní příběh o lékaři, který jako první začal provádět lobotomii ve Spojených státech, je inspirován skutečnými událostmi. Pozadí průkopové léčebné metody, která měla být přelomovým objevem v léčbě psychiatrických pacientů, ale nakonec se stala leda nepovedeným experimentem – pro mnohé s celoživotními následky, děsivou tetičkou humánních psychofarmak a námětem mnoha psychologických filmů a hrůzu nahánějících hororů.

Kniha Žena průkopníka: Příběh lobotomie je čtivým historickým románem s krátkými kapitolami a docela rychle odsýpajícím dějem.

Podle anotace jsem sice čekala zcela jiný příběh, ale nebyla jsem zase tolik zklamaná. Především jde o vyprávění doktorovi manželky a její pohled na manželovu práci. Sledujeme i její blízký vztah k Robertovu kolegovi a rodinnému příteli Edwardovi. Slibovaný příběh pacientky s poporodní depresí je pouze okrajový a dle mého názoru mohl být o něco rozvinutější, což i nejspíš původně sama autorka zamýšlela, ale nakonec se rozhodla ubírat jinou cestou a na konečné podobě příběhu je to hodně znát.

Přesto knihu mohu doporučit všem, které lobotomie vždy určitým způsobem děsila a fascinovala zároveň. A samozřejmě taktéž všem milovníkům historických románů.